Co napsala média | Tajná mise ÚOOÚ

Tajná mise ÚOOÚ

Tajná mise ÚOOÚ http://imm.newtonmedia.cz/senat/detail-zdroj.asp?nm=Respekt">Respekt | 29.8.2011 | rubrika: Politika |  strana: 17 | autor: http://imm.newtonmedia.cz/senat/search.asp?waz=Ond%F8ej+Kundra">Ondřej Kundra Proč úřad na ochranu dat kryje politiky Když šéf Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec uslyšel před nedávnem ve svém telefonu hlas z nitra prezidentské kanceláře, dlouho neváhal. Poté, co se ho volající zeptal, jak se má Hrad postavit k průlomovému rozsudku Nejvyššího správního soudu (podle nějž zdejší instituce musí zveřejňovat výše platů všech zaměstnanců placených ze státních peněz), spustil Němec rychlou akci. Na jejím konci byl jasný vzkaz adresovaný všem úřadům této země: do hromadného zveřejňování platů úředníků, poradců a dalších zaměstnanců nikomu nic není. Realita se mezitím posunula a ministerstvo vnitra minulý týden po veřejném tlaku slíbilo, že do konce prázdnin vypracuje manuál, jak by se informace o  platech měly zveřejňovat. Rychlý zásah bývalého primátora Igora Němce a fakt, že většina českých úřadů mu dala s chutí za pravdu, ale navzdory naznačené změně skvěle odhaluje jednu ze zásadních "děr" v rozložení sil v této zemi. Němcův úřad má v popisu práce chránit svobodu jednotlivců, ale vedle toho zásadně - a často úspěšně - komplikuje jejich roli v jedné důležité disciplíně. A tou je kontrola způsobu, jímž politici utrácejí jejich peníze a jak vládnou. Skrytá hrozba Zprávy o akcích Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zpravidla neplní hlavní stránky novin. Tým Igora Němce však zároveň čelí smělým výzvám, jejichž zvládání zásadně ovlivňuje podobu zdejší demokracie. Nejde o nic menšího než o  to, jak odhadnout stále rafinovanější a nepředvídatelnější hrozby ohrožení soukromí, jimž jsme denně vystaveni. Úžasný rozvoj informačních technologií totiž dává státu i firmám do rukou možnosti, o jakých se v minulosti nesnilo ani někdejší komunistické tajné policii. Průměrný občan je dnes elektronicky mapován několikrát do hodiny, a to i přesto, že k tomu nedal žádný souhlas. Informace o něm chrlí telefony, e-maily, navštěvované webové stránky, platební karty nebo pouliční kamery. Češi jsou náruživými konzumenty všech těchto vymožeností a ohrožení svého soukromí zatím moc neprožívají. Riziko výrazně stouplo v posledních dvou letech a souvisí s rozmachem informačních technologií. Například iPhone s připojením k internetu tu nyní vlastní podle odhadů až dvě stě tisíc lidí a přes další telefony denně na nezabezpečené síti "visí" dvacet procent zdejší populace. Vedle toho v Česku oficiálně existuje 239 rejstříků, které schraňují osobní data - kromě těch všeobecných jako rodinné poměry či placení daní také informace o udělení víz, osvojení dětí, lékařských zákrocích nebo nemocech z povolání. Náš život navíc ještě sleduje téměř šest tisíc registrovaných kamer a desítky tisíc dalších neregistrovaných. "Všemi těmihle kanály se dá o každém zjistit hodně privátních dat, což se také děje," říká bývalý šéf rozvědky Karel Randák. Britský politolog Timothy Garton Ash k tomu přitom doplňuje, že zásadním ohrožením občana ve svobodné společnosti bude "i nadále především stoupající nebezpečí sběru a zneužití jeho osobních dat". A jak opět ukázalo čerstvě odhalené odposlouchávání několika desítek lidí varnsdorfským policistou Marianem Hudcem, ve hře je v extrémních případech opravdu hodně: osobní informace mohou sloužit nejen obchodním zájmům, ale i  jako nástroj vydírání nebo zastrašování. Jménem státu utajit Právě proto má nenápadný ÚOOÚ v úřední struktuře této země významné postavení, srovnatelné nejen se soudy, ale dokonce i se samotnou vládou. Netvoří sice zákony, je však obdařen poměrně velkými pravomocemi. Může kdykoli kontrolovat politiky či soukromé firmy, jestli z občanů nelegálně nevytahují privátní data. Zároveň posuzuje stížnosti na zneužívání osobních údajů. Oproti Nejvyššímu kontrolnímu úřadu (NKÚ), který prověřuje efektivní nakládání s veřejnými penězi, není přitom ÚOOÚ nijak bezzubý. Zatímco nálezy NKÚ upozorňující na plýtvání ministři obvykle ignorují (NKÚ nemá pravomoc, jak je donutit k akci), Němcův úřad si může zjednání nápravy vynutit hrozbou udělení vysoké pokuty (horní hranice je deset milionů korun). Na první pohled ÚOOÚ skutečně funguje jako instituce, která pracuje ve veřejném zájmu. Jen loni úřad vyřídil přes tisíc stížností a udělil pokuty za čtyři miliony korun (nejvyšší, přes dva miliony, dostal za zneužívání dat Státní ústav pro kontrolu léčiv). Detailnější pohled, co přesně se skrývá za řečí čísel zveřejněných v pravidelné výroční zprávě, však poskytuje poněkud barvitější obraz. Rozhodování ÚOOÚ totiž vyvolává podezření, že úřad vedle bránění zdejších občanů před zneužitím jejich dat (většinou v jejich prospěch řeší individuální stížnosti) funguje i jako instituce, která s odvoláním na tuto ochranu dělá něco úplně jiného: pomáhá politikům utajit na Západě běžně dostupné informace o  jejich práci. Ať už jde o orientaci v tom, zda politici nezneužívají odměny pro své spolupracovníky, nebo o možnost mít z domova přehled o tom, jak vypadá jednání zastupitelstva. "Úřad si dokáže zjednat pořádek ve věcech, kde proti němu nestojí výrazný protivník," říká Oldřich Kužílek z neziskové organizace Otevřete, jež se dlouhodobě angažuje v boji za větší otevřenost českých státních institucí. "Když jde ale o hráče, jako je policie nebo některé další silné aktéry, ÚOOÚ se do viditelného střetu zpravidla nepouští." Nejde přitom ani tak o  udělování vysokých sankcí (které by například státní úředníci na svých platech stejně nepocítili), ale spíš o nutnost častých a důkladných kontrol v  institucích, kde může docházet k nelegálnímu shromažďování soukromých dat. Například loni ÚOOÚ neprovedl jedinou kontrolu, kdy by se sám ze své iniciativy plošně snažil lokalizovat tisíce v tuzemsku nepřihlášených soukromých kamer, jež sledují naše životy. A stejně tak ze své vůle ÚOOÚ hromadně nezkontroloval desítky různých nelegálních informačních databází. Němcovi lidé jsou ovšem mimořádně aktivní ve chvíli, kdy mohou hájit zájmy zdejších politiků. A nejde jen o poslední již v úvodu zmíněné stanovisko, kterým úřad doporučil v rozporu s nálezem soudu plošně nezveřejňovat platy a odměňování státních úředníků (viz rámeček). Když měl ÚOOÚ v korupcí prorostlých Karlových Varech rozlousknout spor o  vyvěšování záznamů z jednání zastupitelstev na internetu (nové vedení radnice to chtělo v rámci větší otevřenosti dělat, staré bylo proti s odvoláním na ochranu soukromí lidí, o nichž se na zastupitelstvu mluví), opět se předběžně postavil proti transparentnosti. V případě pražské radnice, která na své jízdní kartě Opencard zase v rozporu se zákonem zaznamenávala osobní údaje Pražanů, si ÚOOÚ dodnes nebyl schopen vynutit nápravu. Zákon mu to umožňuje, ÚOOÚ ale nevyužil všechny možnosti, které mu k tomu poskytuje. O tom, jak se v Česku rozmáhá zneužívání osobních informací, dokáže Igor Němec mluvit dlouho. Složitější to je, když má popsat, proč proti tomu jeho úřad maximálně razantně nepostupuje a proč své pravomoci naopak využívá ve prospěch kolegů z  politiky. "Politizaci v rozhodování úřadu určitě odmítám," říká o své práci Němec, aniž by ho ale bylo možné přimět ke srozumitelné dikci. Pragmatická volba V rámci EU dnes ÚOOÚ nepatří k radikálnějšímu proudu podobných úřadů, které dělají časté přepadové kontroly ve velkých firmách či státních institucích při nichž na místě nekompromisně zabavují počítače nebo telefony s důkazy (jako se to děje kupříkladu ve Španělsku). A na rozdíl od převládajícího evropského trendu v jeho čele nesedí ani uznávaní odborníci, kteří nejenže tvrdě bojují proti zneužívání osobních údajů, ale především nabízejí vizi budoucnosti: právě schopnost co nejlépe odhadnout nastupující nová rizika totiž rozhoduje, nakolik jim budou lidé vystaveni. Vzhledem k tomu, že za jednu ze zásadních hrozeb je pokládáno zneužívání komunikačních technologií, tvoří páteř dotyčných úřadů především IT experti. Němcův úřad je ale v tomto směru výjimkou. Z devadesáti zaměstnanců má podle jeho úředníků jen pět špičkových IT expertů a  místo odborníků sedí v jeho vedení vedle někdejšího primátora Němce dva bývalí poslanci, jeden senátor a dva donedávna vysocí představitelé ČSSD. O vedení ÚOOÚ rozhoduje v tajném hlasování Senát a ten do sedmičlenného vedoucího sboru inspektorů ÚOOÚ v minulosti najmenoval právě lidi, kteří jsou velmi úzce spjati se silnými stranami. Ani jeden z nich se přitom problematikou ochrany osobních údajů nikdy nezabýval. "Šlo o pragmatickou politickou dohodu. Vycházela z logiky, že když se politici postarají o své kolegy, kteří v politice končí, někdo se v budoucnu podobně postará o ně," vysvětluje situaci senátorka Jana Juřenčáková (nezávislá), která jako jedna z mála hlasovala proti politickým nominacím. A podobnými důvody se mimo záznam netají ani sami autoři dohody politického obsazení ÚOOÚ z řad ODS, ČSSD a lidovců a  přidávají i další vysvětlení: úřad je postaven tak, aby mohl v případě potřeby plnit politickou objednávku jdoucí ze stran, která má často velmi subtilní povahu například v podobě ztěžování přístupu veřejnosti k informacím umožňujícím lepší orientaci v práci politiků. Motivaci k tomu mají zvolení kandidáti rozhodně silnou: post inspektora je ze zákona na deset let bez možnosti odvolání a ten, kdo ho zastává, má nárok na sedmdesátitisícový plat. "O místo jsem usiloval, protože je tady dobrý plat. Je mi šedesát a půjdou mi z něj vysoké odvody na důchod," říká zcela upřímně dlouholetý člen širšího vedení ČSSD Josef Vacula. O uvolněné pozici inspektora ÚOOÚ se Vacula dozvěděl od své krajské senátorky, a protože se dobře znal se šéfem senátního klubu ČSSD Petrem Víchou, obrátil se rovnou na tohoto vlivného hráče. "Dřív jsme spávali spolu na pokoji, když jsme do Prahy jezdili na víkendová stranická zasedání, tak jsem se mu připomněl," popisuje Vacula. "Znal mě, důvěřoval mi a pomohl zařídit moji volbu." Podobným "konkurzem" se do čela ÚOOÚ vyhoupli i další politici. Ať už jde o Petra Krejčího, bývalého šéfa kanceláře ministrů Petra Lachnita a  Jaroslava Palase (oba mají na kontě řadu korupčních afér), bývalého lidoveckého senátora Františka Bartoše nebo někdejší poslance za ODS Janu Rybínovou a  Daniela Rovana (ten svého času nebyl schopen vysvětlit původ svého mnohamilionového majetku). "Nikdy jsem to moc neřešila, zkouším to dohnat, informace získávám hodně z internetu," říká původní profesí vystudovaná učitelka Jana Rybínová na otázku, jak se v nové roli vyrovnává se stále sofistikovanějšími formami zneužívání osobních údajů a jak tomu chce ze své pozice čelit. Avšak to, jak se ona nebo její kolegové podílí na jednotlivých rozhodnutích týkajících se politiků a jaké postoje hájí a proč, není dnes snadné zjistit. "Nemám zájem cokoli vysvětlovat. To jsou interní věci," říká ke svému účinkování v ÚOOÚ inspektor Krejčí (ztížení přístupu k platům politiků a  úředníků přitom může být výhodné právě pro jeho bývalého šéfa Palase). A  podobně reagují i další inspektoři. "Dokud šetření nebude uzavřené, nebudu k tomu sdělovat podrobnosti," říká bývalý senátor Bartoš, proč ve věci on-line záznamů ze zastupitelstva Karlových Varů, kterou má na starosti, brání jeho úřad jejich zveřejnění. Vzhledem k tomu, že ÚOOÚ na rozdíl od Ústavního soudu nevyvěšuje na internet své nálezy ani to, kdo je dělal, se zároveň o nich nelze více dozvědět. Mimo priority Jisté je, že politické obsazení ÚOOÚ neodborníky je postupujícím fenoménem ve zdejší státní správě. Poté, co na přelomu století politici ovládli mediální rady a NKÚ, se v posledních letech snaží zaměřit i na získání vlivu nad dalšími klíčovými úřady, které by mohly komplikovat jejich vládnutí. Kromě ÚOOÚ jde o i Energetický regulační úřad nebo Českou inspekci životního prostředí. Určitou šancí na změnu by tak mohlo být až přijetí služebního zákona, který by stanovil jasný kariérní řád a vymezil místa, jež politici nemohou kvůli požadavku nezávislosti daného úřadu zastávat. Termín jeho přijetí však vláda zatím nestanovila. Mezi řádky je jasné, že ministři ani premiér tento úkol dnes rozhodně nepovažují za prioritu. Q *** Průlomový verdikt Když před měsícem a půl Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že české úřady musí zveřejňovat platy a odměny úředníků, způsobilo to docela rozruch. V reakci na verdikt, který vyhověl stížnosti zlínského občana, jenž s  touto žádostí (odvolávaje se na zákon o svobodě informací) opakovaně narážel na odpor tamního magistrátu, zasypala média i občané různé státní instituce konkrétními dotazy. Možnost získat do té doby přísně střežené informace vychází z předpokladu, že u příjemců veřejných peněz má společnost mít šanci zjistit, jak jsou odměňováni. Politici ale okamžitě začali hledat způsob, jak rozhodnutí nerespektovat. Právě v ten moment do věci zasáhl ÚOOÚ a řekl, že právo na informace je méně důležité než norma ochraňující soukromí lidí, a plošné sdělování platů nedoporučil. ÚOOÚ pochopitelně nemohl zrušit soudní rozhodnutí, politikům však poskytl argument, jak ho obcházet. Věc zdaleka není u konce: tento měsíc napadl postoj ÚOOÚ advokát Tomáš Sokol u soudu a minulý týden přišel další částečný obrat. Zástupci ministerstva vnitra, ombudsmana i ÚOOÚ avizovali, že jsou do budoucna ve věci platů ochotni ustoupit výraznému veřejnému tlaku s tím, že vypracují metodický pokyn, který by vyšel více vstříc rozhodnutí správních soudců. Co přesně by měl obsahovat, není nicméně stále jasné. Obsazení úřadu neodborníky je postupující fenomén ve státní správě. ÚOOÚ zásadně ztěžuje veřejnou kontrolu politiky.

vyšlo 29.8.2011; Ondřej Kundra , týdeník Respekt